|
|
 |
TEXTY č. 15 (PODZIM 99)
PŘEKLAD
Lajos Party-Nagy: Porce Tremblayho dortu
Vladimir Litvinov
Jurij Tarnavskij
Pavel Gruško
No hele, ty more, povídá cukráři, který se zrovna chystá
zavřít krám, tělnatá paní se zlatými zuby, musíte se specializovat na
svadební dorty, ty more, svadeb je jako mojeho trápení, však taky co sobotu
na Andrássyho třídě vytrubujou od samýho štěstí, dočista jak růže z Jericha,
to pak bez dortu vůbec nejde, mě můžete věřit. To vám povím, že dort mojí
dcery, ten se prostě nevlez do kabelovky. Vyšli ven, prohlídli si ho,
nepude to, povídaj. No, tak prej z něho vodkrojíme, povídá ženichova matka.
Có, před svadbou, seš vpořádku? Neexistuje, to spíš moji ruku! Takže jsme
na video natočili jenom to, jak s ním jede náklaďák po Náměstí Hrdinů.
V Rákosmihályu ho udělal nějakej Trembly, cukrář a stolař, stál fůru peněz.
Ty more, majlant. Však jsem to manželovi řekla napřed, že z toho vstupu
do života taky moc nadvakrát nadšená nejsem, ale, když už se naše Hortesia
vdává, tak bude mít svadební dort jak papež nebo cojávím.
Když už jsme my nic neměli, ani oschlou miňonku, muselo se totiž spěchat
kvůli mojí pokročilosti, tak pro dceru všecko. Ať nedopadne jako chudák
její máma. Kterou si ten můj sviňa manžel ani nechtěl vzít. Kdybysem neměla
dva starší bráchy, kteří by si s ním teda popovídali, tak by si mě nevzal
vůbec. Stejně se tvářil, jako by mu měli trhat zuby. Však jsem nebyla
ošklivější než Hortensia Ambipour.
Jo, vážně má dvě jména, jedno jsem jí dala já, druhé můj manžel, protože
brácha naňho zařval, v té nemocnici, ať rychle něco řekne, jináč, že mu
do krku narve celou orchidej. Tak řekl Ambipour.
Ono se vlastně ani nic nestalo, je to jedno, ve skutečnosti na tom ostatní
nejsou ani lépe, ani hůř.
A já mu povídám, tak hele, Andore Lakatoši, když už naše holčička vyhrála
takovou krásnou svadební cestu, tak my taky splníme svou povinnost a vystavíme
dort, drahý jak celá ta svatební cesta. Na Kanáry.
Vyhrála totiž v televizní soutěži, je to docela bystré dítě, jmenovalo
se to „Namáhej si hlavu,“ závodili mezi flaškama od kokakoly, teda jako
slalom, a nesměla jim přitom spadnout bedna od kokakoly, co měli na hlavě.
A v tomhle závodě vyhrála vyloženě svatební cestu, proto jsme se svatbou
museli spěchat. No aspoň, žesit o nenechala přímo udělat. Ty more, kvůli
výhře, to je přece rozdíl.
Přímo od večeře je sebrali k letu na Kanáry, kočárem, tak si to totiž
přáli. Z Törökbálintu. Akorát se rozednilo, vepředu kočár a za ním nějakejch
šest mercedesů s muzikantama a kuframa jak střela.
A když se pak se svatební cesty vrátili, byli nadorbo černí a celí ve
zlatě, dcera mi povídá, prosím, mami, my bysme se do něho akorát pustili
a snědli ho, ať nepřijde na zmar, tady máš z nevěstina dortu nejhořejší
patro. Přijměte ho na památku našich líbánek! Tu část zrovna, co jsou
ty sošky. To vy přece pochopíte, kde je na dortu duše, i když už chcete
zavřít krám.
Já se teda musím posadit, od samýho štěstí.
Totiž takový dort není žádnej cukrovej hamburger pro metrákový báby, ale
do posledního šroubku prima kvalita. Nó a hořejšek, ten je z toho úplně
nejšpičkovější. Dlouhé červené schody vedou k oltáři, ty schodečky jsou
prostě k nakousnutí, i se zábradlíčkem, na schodech kokosovej koberec,
hele a tam nahoře stojí nevěsta se ženichem, samozřejmě, že ne životní
velikost, takoví jak menší trpaslíci, držej se za ruce, před oltářem,
nó a taky farář, komplet vystrojený, zrovna jak jim žehná.
A žádný nervy a spěch, jestli udrží plodovou vodu, a ani ženich nesyčí
ještě ve dveřích kostela, řekni ne, ty blbá krávo, jestli se chceš mít
dobře. Kdeže, stojej tam celí zamilovaní, ty more, a všecko je to nejvybranější
marcipán, ať nevidím, jestli nemaj všichni tři dohromady pět kilo.
A to je jenom hořejšek, nejmenší patro. A to co je dole pod ním se dá
taky komplet jíst, to může potvrdit každý z třísethostů, že nikomu nebylo
ani kapánek špatně z krému nebo tak.
Nechali jsme naňho extra udělat velikou točící židli jako k piánu, takovou
prdel jste ještě neviděl, co by z ní přečnívala, na ní byl vystavený,
a když jsme vstoupili, otočil ho ženichův otec na dálkové ovládání, no
to byla krása, celý večer jsem z něho nespustila oči.
A když se ho novomanželé dotkli nožem, aby z něj ukrojili, tak zapípal
a zahrál svatební pochod, pak se mu ale pokazil mikrovolkmen nebo co,
stál majlant kvůli fotobuňce.
Majlant, pane Drozd!
No hele, šest pater úplně jedlých, co říkám ještě dvě by se daly jíst,
jenom zbytek byla dekorace... Myslíte si, že to bylo vidět? No kdepak,
žádnej rozdíl! Nó, povídám manželovi, starý, co je umělé a co je marcipán?
No, nevěděl. Jen pil, dvakrát jsme ho museli nechat vyzvracet doktorem.
Zamrčel, že prý je všecko umělý, všecko!
No a celý ten kostelní výjev nám dcera darovala. Dejte je pod sklo, řekla,
ale trochu jim zvlhčujte vzduch, jinač se totiž rozeschnou. Takže jsem
nechala udělat takovou skleněnou kryptičku, zrovna jako mají někteří na
hřbitově v Rákospalotě, s větrací stříškou, a ještě jsem se toho cukráře
Tremblayho zeptala, co takový marcipán vydrží? Všecko, řekl, s vyjímkou
molů a myší všecko.
Taky mu nedělá dobře, že jo, když si z něho smlsnu, takže se musím moc
moc držet zpátky, ale sem tam se trochu sesune kousíček schodů nebo zábradlí,
bohužel, ty more, ale je to tak krásné stát v tom skleněném hrobečku a
mlsat a brečet a myslet na mládí, které jde nahoru po schodech a nemá
trombózu.
z maďarštiny přeložil Tomáš Vašut
OPĚT ZIMA
Jestli se oteplí – tak jenom ke sněhu,
syrému nebi a měkkému větru,
měkkému sněhu a pohodlnému životu –
to dětem pro radost.
Jestli nám jednou napadne hodně sněhu,
s dětmi budem domky stavět:
teplé domečky z měkkého sněhu –
abychom utišili zvedající se vítr.
SNÍH
Stmívá se.
Všechno zasypává sníh:
ve dvoře stopy od sáněk, stopy
od dětských bot. Smích,
stopu průzračného světa,
na zemi též přikryje sníh.
A všechno kolem je v bílém,
prašném a chladném,
lehkém sněhu
a tomu se říká – zima.
z ruštiny přeložil -pak-
Básnik, spisovatel, dramaturg, spoluzakladatel Newyorské
skupiny, člen skupiny americké avantgardy Fiction Colective, autor 19
sbírek poezie, 3 románů a 7 divadelních her, píše ukrajinsky a anglicky,
žije v USA, stát New York.
H o ř k ý ž i v o t
(c´est la vie)
V jednom koutku
jedí platýze
se suchárky,
ve druhém
pijí
nazelenalé
bílé víno,
na strmém schodišti
spirálovitě stoupajícím ke stropu
jebou
zrzavou letušku.
18. 7. 1986
B a r e t
Vypiv
tři čtvrtě lahve
bordó,
jako bych si
červený baret
nasadil na hlavu.
11. 1. 1991
a n t i q u e m o d e r n e
Bílé víno
jako zlámaný
mramorový antický
sloup
v číši.
18. 7. 1986
Ze sbírky Dorosli virši (Dospělé verše), In: „Jich nemaje“, poezie
1970-1999, nakladatelství Rodovid, Kyjev 1999. Z ukrajinštiny přeložil
René Kočík.
P Ř E K V A P E N Í
– Jejda! Vždyť ty jsi umřel!
– Jistě... Takže, i ty?
z ruštiny přeložil -pak-
© Texty
|
|
![[pak] blog pavla kotrly](../images/button_pak_blog.gif){kind=small}
