TEXTY č. 38 (LÉTO 2005)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[comics][Z ARCHIVU][jen tak ]

Jen tak

René Kočík: Bruno Hrabal z polabského Drohobyče

René Kočík: Bruno Hrabal z polabského Drohobyče

Je možné prožít život v jednom městě, a přitom ho třeba ani nenavštívit? Důvěrně znát jeho zvyky a nálady, bezpečně se orientovat v labyrintu jeho ulic, bulvárů i temných dvorků? Vědět vše o jeho obyvatelích, mít v něm tajnou lásku, na korzu přátelsky kývnout na místního blázna, za teplé srpnové noci si v sousedově sadu potajmu cpát za tričko sladké hrušky, v krčmě, o jejíž existenci ví jen několik básníků a jiných škrabalů, si pochutnávat na černém pivu, jež dokáže zahltit plástve mlsných chuťových buněk sladkohořkým buketem prastarých dubových sudů, v nichž ve sklepích vytesaných hluboko do skály tekutý chléb uzrává v ryzí zlato o 12 karátech?

Je možné být živou součástí organismu města, které bylo, ale není a existuje již jen v paměti? Ve střední Evropě ano.

„Nejvíc se cítím doma tam, kde jsem ještě nikdy nebyl, kam mne ale zavedl Bruno Schulz ve svých Skořicových krámech. To je moje nejkrásnější město na světě, které už není, a tedy asi proto." Takto v Rozhovoru sama se sebou odpovídá Bohumil Hrabal na otázku... Bohumila Hrabala: „Jaká jsou vaše města, kde se cítíte doma?" – „Vídeň, Budapešť, Lvov, Příbor, Budějovice, Mikulov... Drohobyč - od té doby, kdy jsem přečetl Skořicové krámy, jsem se tam odstěhoval a bydlím tam dodnes, i když jsem tam nikdy nebyl, ale co má být? Fikce je někdy dokonalejší a realističtější než sama skutečnost," pokračuje v interview, které v roce 1982 zařadil do knihy Domácí úkoly z pilnosti, český pábitel. Hle, jak silný inspirační proud, kterým se napájel!

Je to zvláštní spojení na ose Nymburk - Bohumil Hrabal - Bruno Schulz - Drohobyč. Mohlo ale v neklidném a tragickém, avšak zároveň vzrušujícím 20. století ve středoevropském terénu vzniknout jiné?

„Vždycky jsme měl rád židy, kamarádil jsem se spolužákem Karlem Šmolkou, jeho otec Hugo a manželka a dcera měli tak husté vlasy, skoro jim splývaly s obočím. A byli docela nepraktičtí, chudí, měli naši hospodu ve vesnici nad Nymburkem, skončili ale všichni v plynu," píše Hrabal. – „V černý čtvrtek 19. listopadu 1942 zastřelil Bruna Schulze na ulici dvěma ranami do týlu gestapák Karl Günther," čteme o osudu polského prozaika, syna židovského obchodníka se střižním zbožím v haličském Drohobyči. Polabí a Halič: jedny emoce, jedna historie, jedna paměť.

O jméno - když ne o dílo - Bohumila Hrabala zavadí mnohokrát v životě nejen štamgasti pražské pivnice U Zlatého tygra, ale prakticky každý Čech. Literární poselství Bruna Schulze svět objevil v padesátých letech 20. století. Už nepřekvapí, že Schulzovo podivuhodné umění má určité analogie právě v Hrabalově (ale také Pavlově) próze. Otec jako animátor poetických scén v Schulzových povídkách připomíná tatínka Oty Pavla, poetika „plachého samotáře z Drohobyče" probleskuje nejvíce v Hrabalově trilogii Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy miliony. V těchto třech knihách se „český prozaik vrátil do světa svého dětství v městečku, kde se zastavil čas. Patronem Hrabalova návratu byl Bruno Schulz," poznamenává překladatel Schulzova díla Otakar Bartoš. A skutečně. Dětský vypravěč tajemných dějů a mytických příběhů, kterého Hrabal uvádí na scénu v Krasosmutnění, jako by se díval očima chlapce pozorujícího ve Skořicových krámech reje a stíny na Krokodýlí ulici. Polabí a Halič: jedny emoce, jedna historie, jedna paměť.

A jakou příchuť měla „Halič" Bohumila Hrabala? „... hlavně za poledne července, srpna se vzduch vlnil a já jsem v Nymburce prožíval Halič, nevím, proč haličská židovská městečka, o kterých jsem četl, i náměstí mi připadala jako Drohobyč, když jsem cestoval Maďarskem, projížděl jsem zrovna takovými městečky, která měla tu samou strukturu jako městečka Slezska a Moravy, tak jsem vlastně nejen v Maďarsku, ale i v Polsku už jako student se cítil doma... Ono stačí si přečíst jednu třetinu příjmení v telefonním seznamu a hned se přijde na jinačí myšlenky..."

Drohobyč Bruna Schulze není. Nymburk Bohumila Hrabala není. Střední Evropa Bruna Schulze a Bohumila Hrabala není. Je paměť.