TTEXTY č. 40 (Zima 2005-06)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[comics][Z ARCHIVU][jen tak]

Úvodník

Dalibor Malina: Paní Zádrapová a tři básníci

Dalibor Malina: Paní Zádrapová a tři básníci

Paní Zádrapová z L. začíná den tím, že přiloží bukový špalek do pece, vypraví se a jde do kostela. Cestou zpátky se staví u bratra. Dvaaosmdesátiletá paní Zádrapová o bratra, staršího o několik let, pečuje. Tak jako pečují ženy o muže, protože jsou pro život potřebnější. S brbláním. Napomíná ho, aby nešmejdil rukama po nábytku a kastrolech a nerouhal se. Kdysi měl těžký úraz a všem zachráncům neustále opakuje: měli jste mě nechat umřít. Za ten čas, který už odžil navíc, podělal už hromadu práce, říká paní Zádrapová. Pak se vrací domů, dodělat rozvařený oběd, nejčastějí krůtí krky, ze kterých má i polévku, anebo smažená kuřecí křidélka. O nudlích už slovo nepadne. Od chvíle, kdy padlo, je jasné, že jsou předkrájené nejmíň na měsíc dopředu a když pochybí, doplní se z těch bratrových, předkrájených nejmíň na rok. Milované knížky má paní Zádrapová zabalené ve voskovaném papíře, zvláště pak Atlas ptáků. Je to praktické a vyplatí se to, protože knížku celý rok otevírá a poměřuje její obsah s tím, co vidí za oknem u krmítka. Nedávno, v těch šílených záplavách sněhu, podlehla i paní Zádrapová obavám z toho, že se prolomí střecha její dřevěnice. Zavolala pro mladé příbuzenstvo, které poskakovalo po střeše jak vrabčáci, jak pravila, a sněhu ji zbavovalo. Stála opodál a zpod okraje střechy přihlížela. Část uvolněného bílého neštěstí ji nečekaně zavalila. Ležela jsem jako v peřinách, sdělovala později, a zdálky zaslechla výkřik praneteře: Kde je babička? Z předchozího je zřejmé, že paní Zádrapová žije a všechno co dělá, sedí. Sedí, jak má. Všedně a spolehlivě. Jen výkřik a ticho pod sněhem znamenaly malé vybočení, ale hned všemi zaznamenané. Hlas, který se stal součástí ticha. Potvrzuje, že věci, o kterých mluví tři básníci na stranách 4–9 těchto Textů, zná. Umí je rozpoznat, po svém k nim přistoupit nebo je obejít, pobýt s nimi nebo je odmítnout. Je dobré, že se tři básníci dokáží pozvednout na její úroveň. Kdyby nebylo opravdových básníků, možná by se ani o ;paní Zádrapové nevědělo. Čtěte proto rozhovor básníků na stranách 4–9.