TEXTY č. 41 (Jaro 2006)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[comics][Z ARCHIVU][jen tak]

Úvodník

René Kočík: Letní dopis na zimní Bystřičku V.

René Kočík: Letní dopis na zimní Bystřičku V.

Pablo,

prý konec světa, pata zemské hnáty. Pchá! Jsem středověký kartograf a plán planety črtám po svém: tu je ta špice, hrot, hlava, od které všechno počíná. A když to mám, usednu na břeh ocelové úžiny, hrknu si hořkého maté a brusinkové kořalky a v pomalém stmívání čekám – zatančí dnes plískavice strakatá? Tam za vodou je Hoste, vrapatý vlys nekonečna trčící z oceánu jak ztracený kosmický koráb, v dálce, až k Hornu rozlézá se zlatá pára, a ty vnadné boky antarktické bárky, která k němu míří. Kdysi drsný arest pro hrdlořezy i politické avanturisty ze severu teď voní hovězím a ;dobrou myslí. Nad žářištěm blýská se v ruce zarostlého kuchaře ostrá čepel, krvavé pláty pleskavě padají na hliněný talíř. Večer co večer kravský hřbet. Ech.

Mířit, mířit, Pablo, mířit stále na jih. Za světlem a povětřím, na pustou pláž s kobercem černomodrých lastur. Ve starém rezavém sudu živit oheň žilnatými větvemi pabuku, bafnout z fajfky, ustlat si v prkenné boudě na Ptačím ostrově, pod polštářem neklidný tep moře. Proč to neumím nafurt? Ale copak bych dokázal jediným cvaknutím zubů zbavit barana žláz, jako to dělal Coloane.

Pablo, jsme lovci věčných gest a výjevů: v ošarpané přístavní krčmě dychtivá a kyprá malá dívka s jednou rukou v hustých vlasech jako ta z mořské pěny zrozená ujídá z kouřící mísy manioku. Hrbáč s jiskřivým pohledem veselých očí lačně loká quilmeské černé pivo, z puklého džbánu se řine hustý mok. Od mola odrazila bachratá šalupa, píšťala kvílí, až tulení rypáčky polekaně mizí v hlinovaté vodě. Nasliním prst a hrábnu do barevného větru: ještě to chvíli vydrží.

Posílám závěj pozdravů.

René

Ushuaia, Tierra del Fuego, Fin del Mundo, únor 2006