Za nocí
Za nocí plných přeplněných lůžek
Za nocí pošlapaných knih
A mrakodrapů
Za nocí kdy hlava padá do tmy slova
Kdy lampy spí kdy zbývá
Již tisíckrát se zdálo že přijde
Již tisíckrát Již tisíckrát
A listí létalo ulicemi
A vítr práskal bičem stěn
(okenní římsy rodily stíny
okapy zpívaly to věčné
dost bylo vzývání
dost bylo smíchu)
Již tisíckrát Již tisíckrát
Hvízdala meluzína svou píseň
A na dlažbě předměstí ustaly kroky
…
Za nocí kdy hlava padá do tmy slova
Kdy lampy spí kdy zbývá
Jen jednou smíme pohlédnout na nebe a říci
Ty jediné
Vytrhneš slzy našich očí
Ty jediné
Nenávidíš naši zem
Ty jediné
Kradeš nám naše hvězdy
Naše ruce náš dech
Jen jednou smíme pohlédnout na nebe a říci
TY JEDINÉ
Nejdřív se chvástala
Kdyby odešla po vlastních
Mohlo by se alespoň říct
Že pije jako člověk
Nejdřív se chvástala že manžel
Odjel na týden do Německa
Seděla v koutě a házela do sebe
Jedno za druhým
Nakonec z ní vylezlo
Prý kolik jí dají za vraždu
V sebeobraně
Museli ji odtamtud odnášet čtyři
Ani do taxíku ji nechtěli vzít
Jak byla zřízená
Kloudného slova by se v ní
Nedořezal
Vítání jara
Prcháme k paprskům jarního slunce
Opilí davem osleplí tmou
Prcháme k nim
těm chřtánům moci
šíleným plamenům nebe
těm růžím
Vítězům
Nastavit těla a hořet
Ty ruce Ty nohy Hruď
Plameny zní
Nastavit –
Žádat odpuštění
My nic My nic To Zima
My nic To Zima trávila města
Prý sníh dětem
A loukám klid
To ona dávila muže (NEVĚŘÍM)
To ona dávila ženy (NEVĚŘÍM)
Ta mrcha Ta nevděčnice
Prosila Prosila vody
vrátila led
Prosila pole
sežral je mráz
Prosila těla
vzala je smrt
My nic My nic To Ona
Prcháme k paprskům jarního slunce
a Noc zmateně zírá
a Noc zmateně zírá
Plameny zní
Prý zítra
Voda už stoupla nejmíň o půl metru
Museli jsme vynosit postele
Koberce i obraz Panenky Marie
V životě bych neřekla
Že tady někdy bude takhle pršet
Venku jsme stáli až do večera
Peřiny mezitím promokly
Peří žluklo
Mohli jsme ho rovnou vyhodit
Nakonec místo hasičů přijelo nějaké auto
Že to máme nanosit zase zpátky
Prý zítra už bude dobře
Vojtěch Kučera (1975, Třinec) – Vystudoval geografii na MU v Brně. Vydal básnické sbírky Samomluvy a A hudba? Uvedené básně vznikly v roce 1994.
* * *
kestu lizale dyso
žuza i zošbohro
osor vivo!
naze s ňoubom a cestou
přes trh marnosti
báso o ňomu...
* * *
nedočkavý přísvit
léta na spadnutí
ve skříňce na holení
pašerácký knír
z nebe mizí bledá věc
jak pod prádlem olagum
malý čtenář kráčí ránem
a neví jak to navlékne
* * *
celý týden bylo hezké počasí
na dolní náměstí
přivezli stánek s pivem
když se rozsvěcely lampy v ulicích
vycházely i hvězdy na obloze
pivo bylo dobré jako chleba
harmonika hrála
z jedné strany do nás řezník hustil
jak učil přírodopis
z druhé strany brečel amnestovaný
— — —
vezmi rum a sovu
sejdeme se v aténách
* * *
zapraská tiše v kýlu lodi večera
nad kurty vybuchne mír a stíny
zvonice továren strojovny kostelů
pěšina ohrada stoka a kopretiny
božská srdce hořáků žíly potrubí
v kučerách růžových dešťů saze
empajr je prázdný stopy na antuce
nad městem měsíček — na provaze
* * *
jdi a zhasnem v pokoji
nad prahem to světlo trne
jak nespojená rána
on spí
pod spánky přesívá poušť
na dně síta uvidí
kosti lvů i laní
jednou spolu nebudem
ani ta závěj ze srdce
jenom sůl a stíny
v předsíni visí klobouk a plášť
ten bůh teď tolik
zapomíná
a se sněhem už necestuje
* * *
kde je toto léto
v půli se svou poutí?
plyn července usykává
a ulice se kroutí
prapor všech veder
visí na stožáře
líná vlečka elektriky
a tma z kalamáře
růženin dvůr vystoupíme
odjel vůz a než se vrátí
je nám znova dvacet
a budem spolu spáti
Martin Stöhr (1970, Zlín) – absolvoval PF UP v Olomouci. Žije v Brně. Pracuje v Hostu jako zástupce šéfredaktora, řídí Edici poesie Host. Vydal sbírky poezie Teď Noci (1995), Hodina Hora (1998) a Přechodná bydliště (2004), za kterou obdržel Cenu Jana Skácela. Se svou ženou Pavlou založil poetickou edici MaPa.
![[pak] blog pavla kotrly](../images/button_pak_blog.gif){kind=small}
