TEXTY č. 18 (LÉTO 2000)

[úvodník][próza][poezie][překlad][recenze]
[rozhovor][comics]

ÚVODNÍK

ÚVODNÍK JAKUBA CHROBÁKA

ÚVODNÍK JAKUBA CHROBÁKA

Poslední přátelé odjeli, Milouš s nima. Zůstali jsme tu, tak, jak jsme od začátku chtěli, sami dva.
Mám rozbité prsty: čistili jsme komín a potom prali. Koupal jsem se v malé růžové vaničce pro kojence a četl při tom jeden z dialogů Karla Hvížďaly, s Jiřím Němcem.
Pár kilometrů odtud (patnáct, možná víc) se pomalu zavírá U Lva. Prázdninový čtvrtek: pár štamgastů a nějací ti pijáci navíc. A záchody jistě smrdí, bylo vedro. Tady voní praskající smrk, Andrejka na rameni, v rámci topné sezóny (Andrejce je pořád zima) i nakumulovaný teplý vzduch s mým Holandským tabákem, vytvářeje tak jakousi dinotickou saunu.
Multifunkční samorost do domácnosti (jinak též: „Multifunkční heblo“ – Andrejka; „Krám“ – Věrka; „Dyť to nefunguje.“ – Milouš; „Kravina – típneš tam, to ti zetlí a vyhoříš.“ – strýc Pepa), džbánek s vodou, o kterém jsem až dnes, přesněji včera, přesněji Andrejka, zjistil, že je zmenšeninou sudu, tabák, papírky, filtry, brýle, nové plnící pero (se kterým to píšu); to vše na rozvrzaném smrkovém stole. A... chuť napsat pozdrav z této chaloupky tam ke Lvovi, do Textů.
Poděkovat panu Růžičkovi za jeho fazónu z 20. července, kdy bavil nejen mě – což dělá vždycky – ale též Andrejku a zejména Milouše výroky jako: „Jak ho uviděl, tož sa posral; medvěd přišel, očuchal ho a odešel pryč.“ Nebo (jako reakce na mou návštěvu u zubaře a z toho vyplývající jednak novou plombu a jednak nemožnost konzumovat jinak, než v podobě tekuté): „Šak jo, Plzeň, to je na všecko a nejlepší na zuby.“
Pozdravit pana Malinu, ale zároveň je přesvědčit, že nejsem chlap, protože prózu neumím. Ale hlavně mu poděkovat, že když dočetl básničku, co jsem mu přinesl, řekl: „To mňa až zaťalo.“
Sdělit Pavlovi, Jurovi a Renému, že když to nejde, tak se nepíše, a tedy jsem se na Texty nevykašlal...
Ovšem z chuti vylezlo mi jen toto. Takže, ...to stejně zítra vezmu ke Lvovi.

© Texty