TEXTY č. 21 (JARO 2001)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[recenze][comics][z archivu]

POEZIE

Jakub Grombíř

Tomáš T. Kůs

Jakub Chrobák

Gabriel Pleska

JAKUB GROMBÍŘ

+ + +
V ponuré hospodě tmavnoucí
odpoledne
kdo nemusí, ten tu nesedí
náhle všichni zvednou hlavy
pomalu jako plazi v teráriu
od zadní stěny lokálu

se ozývá rytmický
rachot.

To si zrovna Pol Pot
vybírá jackpot.

ROJNICE
Mezi pokroucenými kmeny borovic
v noci, když vlhkost vzlíná
pod nohama
brodí se vojáci tajemným
kapradím
prsty na spouštích samopalů
hledají hledají.
Mlha a napůl zetlelé pařezy
tlumené ostré povely
psi se vzpínají na řetězech
špičky prstů v kanadách studí
hledají
smysl života.

OTÁZKY
Když venku prší tak jako dneska
nedá se v tomto městě dělat
vůbec nic.
Snad jen sedět doma
a z dlouhé chvíle
se pokoušet hledat odpověď na otázky
jaké mohou klást jen
děti.
Třeba proč listí padá
zrovna na podzim
jestli není kostelní
věži samotné smutno
nebo třeba:
co dělá česká poezie
když zrovna nespí?

TOMÁŠ T. KŮS

hlášení

Hlásím se ti. Hlásím se ti zas a znovu. Už vidím, jak se plácáš do čela. A ruce v bok. Ručičky uťaté.
Jsem tu. Do běla jen plivneš po slovech. A já jimi před smrtí. Já jimi tenký.
Hlášení k zítřkům: včerejší roky.
Ty víš, že se nehýbu z místa. Že nechodím. Ani nad obrnou nezaplakáš. Ani brvičkou nepolámeš. Děťátku vrbě.
Ty víš, že se nehýbu z místa. Všude blízko tak: sadům tresti. Tobě.
I přiznáváš se: samota je k ohlášení, však neplatná je. Neplatná.
Samota je sumec. Voda velká. Strakatá.
...ještě myslím na tebe.

II.

Já se ti hlásím. A nepřestanu. A budu!
Kanonáda strejců, beztvarých pamětí, koryt vylízaných, dršek nasekaných plný stůl plný se ti hlásím! Nepůjdu spat a...

...budu? Vykotlaná kůrka, pecen vyjedený, já...

Z dubu. Hlásím se z kmene, ach, než mlíčí od pramene. Raníčko tebe bez.
...tvé boky: ještě myslím na krůčeje.

III.

Hlášení o kolemjdoucích: ...buďte sbohem, buďte kolem. Včerejší.
A věřím. Ještě věřím na nohy. Bosky houpám.
Kvapí kamsi prs i žíla, i leb náš vezdejší.
...alespoň sykni!

IV.

Hlášení k zítřku: včerejší roky. Snáz hroby, lodě pod potoky. I světnička krutá, vesná. Noc kutá bodláčí.
Noc kutá bodláčí. Noc kutá bled. Noc kutá měsíc napohled.
Ó běsit smyčkou. Podmáslím k ránu. Stoličkou předem. Od zemi k pánu.
... i po kozelci myslím tebe. ...alespoň sykni skrz. Alespoň přešlápni v suti. A před. A odtud znám odnepaměti: tvé boky tiché, roky liché včerejší.

jedenáctá

listopade
měsíci želvo, žaluji!
košile bělá prázdný krunýř
nitky co maso vytrhává
déšť tepem kaboní tak...

žaluji prvně
věším se pod kabátem
podruhé žaluji
tramvaje steny zahřívám
(marností přioděn)
žaluji natřikráte
železné pláty na hruď tisknu
počtvrté žaluji
svábené hostky na mršinu
žaluji
...že vůbec někdo
že vůbec leckdo pojídal
rezokal náš uchladlý.

počty<br> jednou zas zhasnout
jednou zas jak klekání kývat zvon
a v peří dráti peří

ráno však odezírat mluvu dvojí
uchodit nohou čtvero
a košík jablek slunný
k němuž jen po osmi.

vzpomínka
to tenkrát lidé žili
mnoho nenamluvili
zranění se odbývala tlumeným heknutím

...básníci a mluvkové?
těm se uťínal tipec od sekerky, vždyť
v dobré víře i kat
může být holičem...

JAKUB CHROBÁK

BALADA

Leží mlha leží,
leží na poli.
Když má chlapec roky,
chodí o holi.
A když on pak není,
aj, to zabolí.
Jiný si pak všímá
mlhy na poli

GABRIEL PLESKA

Bratři dva – Múruš a Dúruš šli na houby Šli na houby
našli holuby
Holuby pekli na kamnech z kterých
komín do nebe A tu ze zobáků zamordovaných
– ???? ! – malé bílé holubičky a byly to jejich duše a ty šly a skočily do komína
Tím komínem rovnou a jistě do nebe

Mdlo
Byl jsem zblednut a byl jsem zezelenán.
A byl jsem uťat a byl jsem utajen.

Přibíhají čtyři urostlí krysáci,
Přinášejí na nosítkách
Mohutné a těžké mdlo.

Mdlo vstává, přiskočí ke mně a lije se mi do krku. Vztahuju k němu vnitřní paže, které začínají někde u ledvin, vztahuju k němu svoje vnitřní paže, vtahuju ho, stahuju ho, beru si ho do vnitř. Nevzpouzí se, nevzpíná se, nezpívá.

Kachna ochutnala boj a okusila krev. Zocelena pouličními šarvátkami, ojizvená bitvami prochází dnes městem a ve jménu spravedlnosti prokusuje břicha děvkám, dealerům všech drog, policii, pankáčům, slušným lidem. Dobře tak, že je smrt na světě.

A zatím v hrnci od smetany vysoko roste, se vzpíná houba, mezi uchy hrnce, ušima stěn, nohou stolu napínají Pavoukové lana, cvičí, šplhají slaňují.
Za čas přijdou páni odpojit elektřinu; slaneček na mrazáku taje, začíná se hýbat. Vyleze z lednice, vyhází ze skříní prádlo, rozpáře slamníky. Nenacházeje, co hledal, hotoví se k odchodu. Vtom…