TEXTY č. 25 (JARO 2002)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[Z Archivu ][recenze][comics]

POEZIE

Kateřina Bolechová

Jaroslav Mazáč

Tomáš Vašut

KATEŘINA BOLECHOVÁ

V  ú p l ň k u
A měsíc vyl
na kočky psy vlky
a všechny ty
co se vraceli
z hospod a odpoledních směn

x x x
Stál opřený o zastávkový řád,
byl ve věku opadávajícího dětství
„Dovolíte,“ řekla jsem,
abych se mohla podívat do řádu
„Nóó jóó,“ bafnul brejlema
a myslel si o mně ten kosočtverec
s čárkou uprostřed
co bejvá namalovanej na zdi

J e š t ě
Ještě si pamatuji ten smích
ale ta tvář se mi pomalu ztrácí
ve dnech
které se pokládají jako
domino
Třeba je to jen zvyk
naučit se žít bez někoho
naučit se žít…
Možná je to jen zvyk
stejně jako ráno vstát
a jít si vyčistit zuby

Jaroslav Mazáč

Novinka

Rychlík Vindobona
dopravuje na kočárku
slona
Moudří sloni
Choboty
Průvodčí a roboti

* * *
Jedna malá slonice
vypravuje v ucho slonu
jak se choval v Chebu Valdštejn
při vojvodském skonu

* * *
Jedou na popravu
podívat se
Kterou?
Tu, jíž roky rozdmýchají
novou érou

Víno v olovu

Caligulu
otrávil
urputný purpur
cíp závěsu
v poháru z olova

Otroci
pod tógou
pod bundu
víno ze stolů
po věky pro ženy kradou

zbývají dnes
žaberní kvarky
Bezpohlavní škvarky
a mastná vůně růží

Nový svět jiskří tam
kde betatron se úží
v tlamaté ústí

Pustí mě císařská stráž?
Pustí?

* * *
Už zase k podzimu
a větve rmutné
Píseň u ohně končí
jako když utne

Už zase k podzimu
Podzim se vrší
Roztržit zase pominu
suchý trup sršní

Trny se oblí obzory
i mastné hroudy
Strniště deště
sklízejí zhloubi

Za léta vichrem vyrvaný strom
peče chleby
Listí a plameny a savé škleby

S – kloněná zkumavka

Vulkánky
dešťů
bahna a krup
Lup
neváhy genomu
kosmického střihu

po souhvězdí Lva
Dva stačili
stačí
Z vyboulené buňky
vytáhla pipeta
pírko stračí

Rembrandtovi
Dva filozofové

Jenom dva
Jednomu svit
Druhý temný
knihou opřádán
naslouchá
První svítí
žít

a znehybnit chvat
Zimní temné lesy
dodaleka hřát

Tomáš Vašut

Narozeniny

Je teplý říjen,
milé babí léto,
třpytí se Bečva,
v horách listí zlátne...
V Holešovicích
sedím na zastávce,
snáší se večer,
letos po třicáté,
a zase budu
o den – o rok starší.

Čekám tu na vlak
s pěti vagony,
až jako před lety
k domovu pojede
a táhle zapíská...
Dnes dětství odváží,
zvolna se rozplyne
dým v naší zahradě.

Tak rok co rok
se navracíme k sobě:
nejdříve třicetkrát
a dnes jen dvakrát mladší...
Stárnu? – Ty mládneš!
A budu zase brzy
blízko Tebe,
tak jako tenkrát
pod říjnovým nebem.

6. XI. 01

Svátky jara v Bukurešti

V neděli večer
sedmého dne Martišoru
přestalo pršet,
tak se dívám dolů
s kapitánského můstku:

vrabci spí, psi se probouzejí,
v přístavu Norilor,
se vším jsou hotovi.
A na korábech vlaje
antén promoklé ráhnoví.

7. III. 00 – 10. XI. 01