|
|
TEXTY č. 27 (PODZIM 2002)
ROZHOVOR
Dalibor Malina: Rozhovor s pilotem Davidem
Růčkou
S fantazií se dobře žije, ale musí
z ní být cítit živý člověk
(Rozhovor s pilotem Davidem Růčkou)
Inženýr David Růčka je jedním z nejmladších kapitánů Českých aerolinií.
Je mu 34 let, pilotuje Boeing 737 a létá většinou na evropských linkách.
Když nelétá, dělá jiné věci, mezi jiným také čte. Hlavně verneovky. Znovu
a opakovaně. Čas od času je dobré zastavit se s lidmi, kteří se takříkajíc
literaturou neživí, ale je pro ně něčím důležitá. Mělo by se tak dít vlastně
pravidelně, nebo alespoň občas. Davida Růčky jsme se zeptali:
Jak se stalo, že se právě Jules Verne objevil mezi vašimi oblíbenými
autory a že si vás nakonec získal natrvalo?
Nevím, jak se to stalo, ale opravdu jsem verneovky hltal od dětství.
Jeho romány u nás byly vždycky běžně dostupné a jeho literatura se řadila
k takzvanému vědecko-fantastickému žánru. Od dětství mě zajímala spíš
technika včetně jejích vnějších charakteristik, to, čemu se říká dnes
design. Lepil jsem modely letadel a lapal na ně k radosti mé maminky prach.
Ale myslím, že jádrem otázky je dopátrat se, proč čtu Vernovo dílo i teď,
v relativně zralém věku a proč jsem shromáždil ve své knihovně na 60 románů
tohoto autora. Aniž bych byl schopen nějaké přesnější analýzy a popisu
mého zájmu, myslím, že je to proto, že jsem se, abych tak řekl, pročetl
k Vernovi trochu jinak, než předepisuje teorie, to znamená jinak než jako
k autorovi zmíněné vědecko-fantastické literatury. Přivedl mě k tomu vlastně
Vernův životopis, který se mi dostal před nějakými deseti lety do rukou.
Verne netvořil lehce, jak jsem si přečetl v jeho životopise. Než se, obrazně
řečeno, chopil pera, prostudoval spousty materiálů a fantazií je dotvářel
a domýšlel. A díky obrovskému množství využitého reálného materiálu žádné
z jeho děl nepůsobí plytce. Začetl jsem se do tohoto autora znovu a díky
jeho sebraným spisům, vydaným nově v brněnském nakladatelství, jsem uviděl
tohoto autora trochu jinak. Po opakované a komplexnější čtenářské zkušenosti
na mě Verne působí především jako autor dokonale zpracovaných cestopisů
s napínavými, dobrodružnými prvky. Jeho poučené cesty realitou i
fantazií mi opravdu přinášejí velké potěšení. Verna nesmírně obdivuji.
Byl vůbec někdo někdy schopen konkurovat tomuto autorovi a postavám
z jeho děl? A jak vlastně vypadá vaše knihovna?
Romány Julese Verna určitě nebyly mým odrazovým můstkem do světa literatury.
Protože jsem už v pěti letech dobře četl a protože mě silně v knihách
zajímaly ilustrace a barevnost, četl jsem už tehdy s chutí Ferdu Mravence.
Pak přišly První a Druhá kniha Vikinga Vika. Uměl jsem je skoro zpaměti.
Vděčně vzpomínám na Lovce orchidejí Františka Flose. Takové a podobné
„pilíře" literatury kultivovaly mou češtinu a radost z ní. A moje
knihovna? Solidní výrobek neznámé nábytkářské firmy, který jsem sám smontoval
a namořil. Mám v ní knížky Šabachovy, dost jsem četl i Michala Viewegha.
Jeho poslední kousek, Báječná léta s Klausem, mě však dost zklamal. Rád
čtu životopisy, momentálně van Goghův od Sweetmana, možná, že brzo začnu
sbírat Goghovy obrazy.
Zaujala vás některá ze současných knih v žánru fantastiky, literární
fikce či literatury blízké dílu Julese Verna? Našel jste si tady svého
autora?
Pořád se snažíte vtlačit mě do řad čtenářů fikce a fantastiky.
A Verna přiřadit někam, kam si myslím, že opravdu patří jen z malé části.
Zkuste si třeba přečíst Vernův román Malý dobráček. Pokud byste neznali
jména autora, můžete mít zcela oprávněný pocit, že čtete například Charlese
Dickense. A mohl bych uvádět mnohé další příklady. Ze současné fantasy
literatury a science fiction nečtu nikoho. Musím se přiznat, že ani neznám
jména autorů, kteří se na trhu dnes objevují. Není to vůbec tím, že bych
odmítal fantazii a její oprávnění hýbat literárními obrazy. Vždyť fantazii
mám rád, patří k životu a dobře se s ní žije. Ale musí z ní být hodně
cítit živý člověk.
Po přistání linky Paříž-Praha s kapitánem letadla ČSA Davidem Růčkou
za Texty hovořil – dm –
|
|