TEXTY č. 27 (PODZIM 2002)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor]
[recenze][comics]

Úvodník

Zdeněk Smolka

ZDENĚK SMOLKA

Tak zase jednou u počítače. Spustím Konqueror a podívám se, co nového na Internetu. Vlastně spíš kam se doklikám. http://www.seznam.cz/ Tak na co mrknu? Tak třeba, co se včera stalo nového. Klik. http://dir.seznam.cz/Zpravodajstvi/ Hm, politika a finance mě zrovna moc nelákají, radši si trochu jenom tak počtu, to je teď zrovna lepší, než hltat zprávy, jsem jaksi utahaný. Takže časopisy. Klik. http://dir.seznam.cz/Zpravodajstvi/Casopisy/ Kultura a umění? To mě docela zajímá! Klik. http://dir.seznam.cz/Zpravodajstvi/Casopisy/O_kulture_a_umeni/ A literatura mě živí, takže tam. Klik. http://dir.seznam.cz/Zpravodajstvi/Casopisy/O_kulture_a_umeni/Literarni/ Kterýpak si vyberu? Texty, to je docela nenápadný název, zkusím. Klik. http://www.inext.cz/texty/default.htm

Ale ty přece znám z ;papíru, taková úzká záložka, kterou vydávají kluci ze Vsetína! Původní tvorba, překlady, recenze… Docela fajn časopis. Tak ono je to na Internetu. Literatura na Internetu, je to to pravé ořechové? Číst si z obrazovky v okně prohlížeče. Nešustí žádné stránky, ani do autobusu si ji nevezmu. I když co mi brání pořídit si laptop nebo něco takového. No, jsem učitel, takže laptop nebude. A kniha je kniha, obracet stránky je sám o sobě zážitek. Ale na druhé straně se v ní zase dost těžko dělají hypertextové odkazy, nemá žádné fulltextové vyhledávání, o multimediálních částech nemluvě. Tak nevím. Konec konců kdysi nebyla literatura, ale oratura, a když začla literatura, tak na kamenných a hliněných deskách. Možná, že když nějaký chytrák přišel s pergamenem nebo papyrem, řekli mu: „Co blbneš, to se přece hned zničí!" a on na to: „Zase si to s sebou můžete vzít na cesty, lépe se to skladuje a můžete na to kreslit." Těžko bych dneska, když chcu něco napsat, bral do ruky dláto. Sednu ke klávesnici.

Na papyru je literatura, dokud neshoří, na Internetu, dokud nezhavaruje harddisk. A taky pod podmínkou, že ji ještě příště najdu. Samé klik, klik, klik, adresy si nepamatuju, no jak flaška v moři s kusem papíru. Náhodou ji najdu a – stojí ten papír vůbec za to? A je ve flašce slivovice? A když ano – nebude škoda hodit ji zase zpátky do moře? Když si budu všechny zajímavé flašky schovávat, nebudu za chvíli mít, kam bych je dal. A třeba takové divadelní představení si taky neodnesu domů; je teď a už není. Stejně stojí za to. Někdy.

Knih a papírových časopisů by byla škoda, ale proč ne taky Internet, aspoň jako jedna z možností, má prostě jiné možnosti. Jestli zhavaruje harddisk, zajedu si za klukama na Vsetín a o literatuře si pokecáme. Bude nám událostí této chvíle. Budeme se učit žít bez nároku na věčnost.