* * *
na celém území státu
je nedělní dopoledne
v zašovském ústavu
kupodivu taky
* * *
je léto
cibuli přerůstá plevel
na stráni nad bytovkou
onanují chlapci
* * *
metrová vrstva sněhu
kdo by to byl řekl
uprostřed dubna
ústavní dvůr je provrtán
bludištěm krtčích chodeb
tunel do prádelny
do jídelny
ke švadleně
na oddělení
štola do výchovy
do dílny a
do garáže
u chléva nad rybníkem
tlučou údržbáři
čuníka pantokem
prase má tuhý kořen
a silný hlas
zvláštně chutná
borovička ze sklenice
ulepené čerstvou krví
* * *
chlápek v montérkách
u sousedovic hrušky
hledá něco v zemi
tahá dráty z díry
škrábe se na lebce
trvá to dlouho
dlouho
asi nějaké potíže
odchází pro druhého
oba se škrábou na lebce
ten první leze do díry
druhý na něco ukazuje
první přihazuje hlínu
druhý šroubovákem (asi)
vrtá do malé skříňky
zdá se že už je vše
v nejlepším pořádku
chlápci odjíždějí
autem lada niva
tichý mechanismus zahrady
kymácí kopretinami
motory hmyzu
opět jemně předou
psi běhají kolem plotu
po přesně vypočítaných drahách
* * *
psací stroj robotron
doklopýtal k půlnoci
manželka věra spí
nebo umřela
dozněla naléhavá sdělení
vyštěkávaná do tmy psí poštou
* * *
letos se doma
drží málo peněz
zato spousta hmyzu
jó to v zimě
to nám bylo sladko
jen pavouci v koupelně
a v závějích sněžné blechy
hmm na léto tak odjet
někam k moři
laptěvů mezi ty věčně
rozesmáté eskymáky
ale to by bylo drahé
a letos se doma
drží tak málo peněz
* * *
stojím v okně
nad noční zahradou
světlo z pokoje
mě majetnicky obepíná
necítím přes sklo
tlející listí
nevidím stromy
jen vím že tam jsou
Horká noc
Bože, ochraňuj všechny ty,
Kdo této noci
Uléhají do trávy
Nebo do písku pouště
A ukrývají svou tvář
Ležíce pod hvězdami vidí ten
Pro koho těžko zítra bude den
Jak lehce uniká.
Anděl strážný
Dneska v noci
Můj anděl strážný bděl
A na balkóně stál
A kouřil jednu od druhé
A pořád se ptal
Proč v tom tyátru stále hraje dál
A rád?
Zimní
(Mamince)
Krajina byla jak
Odestlaná peřina
Les spal
A bílo na zemi
A bílo v korunách
A černé štráfky stromů
Mezi tím
Veverky drapkaly po kůře
Červené čepičky trpaslíků
Se míhaly po sněhu
V 15.25
Zimního času
Jsme dávaly zvířátkům
Do krmelce cukroví
Vanilkové rohlíčky
Jsi kladla do sena
Jak Jezule
Srnky přišly dřív
Než stíny pojedly stíny
A my jsme doma pily čaj
V teple a za zdmi.
Osud
Na břehu jezera jsme stavěly oltář
bohyni
Hekaté, co ve jméně má háky železné
Nad námi plula
Sečtená, podepsaná a podtržená
Energickou rukou
Si brala jídlo z misek na křižovatkách
cest
Všech všude po celé zemi
Na které ležíme tak hluboko pod ní.
Píseň pro práče
Po stráni k Hrádku běží, běží koně
Nadechni
Mrazného větru plné plíce
Pod nohama praskají brázdy, sláma
Vydechni
Si chvíli za šípkovým keřem
Havrani už krouží pod mračnami
Nádech
Vzduchu pod křídla sílu dává
Dravci jsou s námi pobratřeni
Výdech
Poslední už nás brzy spojí
Navzájem si těla odevzdáme
Vdechněte
Tu vůni strachu, na vrcholek
Zbytečně poběhneme, trhani
Vydechněte
Rychle proboha, bude to bolet
Střílejí už z kuší rychlé šipky
A dál bude dýchat svět.
![[pak] blog pavla kotrly](../images/button_pak_blog.gif){kind=small}
