TEXTY č. 34 (LÉTO 2004)

[úvodník][próza][poezie][překlad] [recenze][comics]
[jen tak ]

Jen tak

Pavel Kotrla

Pavel Kotrla

...je od dob, co se známe, mezi mnou a Daliborem pravidelným jádrem sporu Milan Kundera. Naše myšlenky se pravidelně zapírají čely proti sobě a nad hospodským stolem setrvávají na neústupných a nerozhodných pozicích, protože každý z nás má jinou představu. Ale marná sláva, Kundera je přece jenom nejvýznamnějším žijícím českým prozaikem, přinejmenším měřeno ohlasem světovým. Proto mne překvapuje, že na českém internetu nemá žádnou pořádnou stránku. Pokud pominu skutečnost, že aspoň nakladatelství Atlantis by svému kmenovému autorovi mohlo připravit nějakou informacemi slušně vybavenou prezentaci oficiální, pak je zarážející že neexistují ani žádné stránky amatérské, neoficiální. Podivný vztah máme k svému autorovi. I když na druhou stranu podivný vztah má i on k nám, když odmítá vydat v plen své knihy češtině. A tak nezbývá než navštěvovat Kunderovy stránky v okolním Německu, Polsku...

..., když už asi unaven sluncem, začal jsem být opět nervózní a zaťatý, přiblížil se konec léta. A s ním i překladatelský tábor pro zahraniční studenty češtiny se zájmem o naši literaturu, který jsme s Tomášem a Reném plánovali tak dlouho, až jsem si málem spletl jeho termín. Nečekal jsem toho spoustu. Přinejmenším jsem byl překvapen poměrně velkým zájmem a tím, že se studenti akceptovali podmínky tábornické. Byli na ně sice upozorňování už při „náboru", ale i tak. Nakonec se však ukázalo, že právě takové prostředí napomohlo k bezprostřednosti a přirozenosti. Snad si něco odnesli nejenom z přednášek. Ostatně pomalu přicházejí účastníky přeložené texty, a tak se na stránkách tábora (http://prekladatelskytabor.kotrla.com) bude moci přesvědčit, že i nápady donkichotské někdy opravdu stojí za realizaci. Navíc jsem si mohl zachumlán ve spacáku zavzpomínat na své trampské období a přespat v propůjčeném krásně sci-fi stříbrném stanu. A na rosou pokryté louce v přicházejícím podzimním chladu jsem spal jako nemluvně.

... mne v průběhu uplynulého roku znervózňovalo, když jsem neustále narážel na knihu Dana Browna Da Vinci Code. Všude v zahraničí samé články, recenze, hypertextové odkazy, nadšení čtenářů. Až po roce jsem zjistil, že už jsem ji dávno držel v ruce. Ale ta obálka! Ta tedy mohla být povedenější. Nesdílím sice nadšení v tak velké míře, jako široká veřejnost, ale kniha to čtivá je.

...jsem se musel strašně rozesmát, když jsem uviděl fotografii Jakuba Grombíře v posledním čísle Psího vína. Slyšel jsem sice něco o spanilém výletu do Ruska. Že by proto má žena nechtěla, ať má tvář pokryje se znovu vousem?