TEXTY č. 35 (PODZIM 2004)

[úvodník][próza][poezie][překlad] [recenze][rozhovor]
[comics][jen tak ][Z ARCHIVU ]

Úvodník

Jakub Chrobák

Jakub Chrobák

Nacházím-li se v cizím nebo teprve málo prozkoumaném městě a mám z jakýchkoli důvodů prázdno, hledám po vzoru Skácelově místního opilce. Nevybírám si prosvětlené kavárny a nerušící společnost, hledám uřvané muže, kteří chtějí svět o to rychleji, oč odvážněji. Nejinak je tomu v těchto dnech, kdy mlha ve své bezostyšné blízkosti mimoděk odkrývá i cosi z věcí, o kterých se ve slušné společnosti nemluví.

V jednom z karvinských barů se to stalo. Autobus do Ostravy odjel a půlhodinu takto vyšetřenou trávil jsem v pivnici vzniklé jen hrubým nahozením a přepažením bývalého průchodu. Můj bílý svetr a kabát vyjímaly se asi jako pecen chleba o půlnoci na chodníku, o kterém s takovou vášní píše Nezval. Když halas utichl, muži se pohroužili do svých dní. Jen jeden trčel vyzývavě ve své samotě. Vím, že přílišný zájem je v takových případech životu nebezpečný, pozoroval jsem jej tedy jen poočku. Dlouho se nedělo nic a letmý pohled na hodinky mě nutil k odchodu. Ale pak: „Miluj mě! Neboj se, sem tu, miluj mě!"

Víc jsem nestihl a ani stihnout nechtěl. V šeré už noci se převaloval výkřik. Tápající vysvobození, právě zahlédnuvší svůj výraz. Jakoby vítr vlomil se do nejtenčí roury indiánské zvonkohry a vysoký tón zůstal trčet v hlomozu ostatních. Poezie.

Ode dneška už napořád budu kolem té putyky chodit s poťouchlým svědeckým vědomím. Někdy je k nesnesení těžké být u toho. Jenže, ten prosebný mužský hlas jako by obvolával a nejapně i pojmenovával. Snad i chtěl být slyšen, ale jaksi samozřejmě věděl, že pomoženo mu býti nemůže. Nevěda nic o věcech etikety, jen tak si řval...

Procházím si teď poezií Jana Válka; verš, zpátky, další. Obracím se do svého (beztak neúplného) archivu Textů, tu zatne Pavlova báseň, Jura překvapí, Dalibor si smutně a přesně zateskní, René rozvzpomene se na přátele odkudsi z teplého Peru, či jak... „Miluj mě!"