TEXTY č. 36 (ZIMA 2004-05)
Rozhovor
Daniel Rušar: Rozhovor s Marií Šťastnou
Daniel Rušar: Rozhovor s Marií Šťastnou
Povídali jsme si v předvečer oficiálního udělení Ceny Jiřího Ortena
2004. Básnířka Marie Šťastná zaujala svou sbírkou Krajina s Ofélií
(vyd. Knižnice, Kutná Hora). A protože pochází z Valašského Meziříčí,
kontaktoval jsem vsetínský literární časopis Texty a jejich šéfredaktor
mi nabídnul za exkluzivní rozhovor s čerstvou držitelkou takové podmínky
a honorář, že to nešlo odmítnout.
Gratuluju k Ceně Jiřího Ortena. Co pro tebe znamená tato cena?
Díky. Je to takové poštouchnutí nahoru, od začátků k oceňování mého psaní.
Potvrzení, že všechno má cenu. Nikdo přece nechce psát do šuplíku, že? A peníze
samozřejmě (smích).
Pojďme se podívat na tvoji oceněnou sbírku Krajina s Ofélií. Je to
tvoje druhá knížka. Jak bys ji srovnala se svou první sbírkou?
V první sbírce byly texty, se kterými už nejsem spokojená a raději bych
je na veřejnost nedávala. V „Krajině s Ofélií" jsou všechny,
která ráda čtu, ráda je používám a ráda se s nimi taky chlubím. Takže
cesta od nespokojenosti ke spokojenosti (smích). I když i tady se už našel
text, který by zasluhoval úpravu.
Když jsem četl tvoji Krajinu, tak jsem se tam snažil nacházet společné
téma, jakousi červenou niť. Než ji řeknu, tak by mě zajímalo, čím jsi spojovala
básně ty?
Já jsem se snažila psát všechno jako obrazy nebo scény... ale teď jsem zvědavá,
co řekneš teď ty.
Pro mě je to vztah muže a ženy, jakési scény ze života. Vidíš, jak jsme
se trefili. Proč tedy právě vztahy?
Přiznám, že mám malé zkušenosti. Ve svém věku nemám právo psát o zásadních
věcech, a tak píšu o těch obyčejných kolem. A právě ty vztahy jsou nejdosažitelnější,
nedá se o nich nepsat.
Když píšeš o vztazích, tak vše působí velmi přirozeně, řeč je jakoby vytržená
z dialogu. A ty scény, jak říkáš, můžu slyšet nebo zažít kdekoliv. Dalším
důvodem, proč se ptám právě na vztahy, je erotika, která se v tvých
básních objevuje ...
Tak to právě nebylo myšleno! Některé básně jsou erotické, samozřejmě, ale
u většiny, které se zdají být erotické ostatním, byla původní
myšlenka jiná. Proto mě samotnou trochu překvapilo, že teď dostaly takovou
nálepku. A k dialogu. Když jsem začínala, používala jsem velká slova, tak jako
možná všichni začínající básníci, snažila jsem se mluvit o něčem obrovském.
Později to přestalo fungovat. Proto jsem chtěla zjednodušit básně, jak nejvíc
to jde. Zároveň jsem zjistila, že jednoduchým jazykem lze sestavit nejsložitější
šifry. Ty se ale už týkají jen významu, který je důležitý pro mě a nepodstatný
pro ostatní.
Co mi trochu nesedí k tobě, křehké dívce, je občas nezaujatý až cynický
pohled na popisované situace. Mohla bys mi to, prosím, vysvětlit?
Možná je to snaha věci zjednodušovat, vyhnout se sentimentálním frázím, vytěsnit
je. Nechci je tam.
Já bych přirovnal tvé básně k mazání chleba máslem. Mažeš krajíc máslem
a víš, že bude dobře chutnat. Ale potom se na něj znovu podíváš a jen tak
nůž ledabyle otřeš. A možná ještě trochu másla zpět oškrábeš. A nakonec do
něj jednou, dvakrát řízneš, odejdeš a je ti dobře.
To je ono. Třeba začátek se mi líbí, nechtěla bych báseň zcela měnit, tak
ji nechám chvíli odležet. Po neurčité době si báseň znovu přečtu a přepisuji.
Možná škrtáním přebytečných slov a zkracováním se vytvoří ta iluze cynismu,
já bych spíše řekla nadhledu. Ale to je opravdu jen iluze, i když svým způsobem
pro mě lichotivá.
Tvoje srozumitelnost v básních mě hodně oslovuje. Pojďme teď od vztahů
a erotiky ke vzpomínkám, které jsou taky výrazným prvkem v tvé sbírce.
Teď jsme nedávno se sestrou mluvili, že v našem okolí už nejsou tak běžné
obyčejné fotografie, které by se daly vzít do ruky. Všechno je uloženo na CD
nebo v ;počítači a nejsou to ty hmatatelné vzpomínky, se kterými můžeš
manilupovat. Nemůžeš si na ně sáhnout, strčit do dokladů a nosit si je s sebou
atd. Možná jsem se snažila psát básně jako útržky, se kterými by se dalo manipulovat,
které by navodily atmosféru dané situace. Aby to byly ty potřebné hmatatelné
vzpomínky.
Co jsou Kapky, názvy některých básních? Taky jsem si všimnul, že máš u
některých básní přímo konkrétní odkazy k malířům nebo názvům obrazů.
Jsou tyto nějak odlišné od ostatních?
Kapky jsou básně s problémovým názvem. Nemohla jsem pro ně najít jméno,
většinou jsou velmi osobní, a proto se vymykají celku. Ještě mám Črty, těch
mám taky kolem dvacítky. Kontrétními obrazy taky souvisí se vzpomínkami. Uvidíš
nějaký obraz nebo sochu a něco k tomu dodáš, dojem nebo náladu.
Někdy prostě jen opíšeš, co ti umělecké dílo samo nabídne. To je všechno.
Jak se ti vlastně píšou básničky? Jak se u nich cítíš? Hraješ si se
slovy?
Když mám psavé období, píše se velmi lehce. Ovšem za cenu mnoha pozdějších
úprav. Samozřejmě jsem zvědavá, jak budou působit na ostatní. A někdy básně
upravuji tak, aby se nějakým způsobem jevily. Někdy se mi to nepodaří, třeba
s tou erotikou /smích/. Teď mě napadá ještě jedna věc k erotice. Když mám pocit,
že některá báseň je vrcholně dráždivá a mám z toho trochu obavu, dám ji
přečíst kamarádovi a on mi většinou říká: „Prosím tě kde?"
A jak vnímáš další reakce?
Když se líbí, jsem ráda, a když ne, řeknu si, že se nemusí líbit každému.
Negativní reakce se mě moc nedotýkají. V podstatě se ještě žádná tak negativní
nedostavila. Občas maminka řekne, že je to na ni moc ...
Na reakce u tebe doma jsem se chtěl i zeptat. A co tatínek? Znám ho, velmi
si ho vážím, a proto by mě zajímalo, jak tě čte a jestli spolu diskutujete.
Maminka dřív četla všechny moje nové věci, ale v poslední době čte víc
jen otištěné. Tatínek nic neříká. Ale od maminky vím, že je na mě velmi pyšný.
Knížky si přečetl, to ano, a jediné, co jsem zaznamenala, bylo, že se rozhodl
naučit některou mou báseň nazpaměť, aby ji uměl odrecitovat, kdyby se ho někdo
zeptal, co píšu ...
Tak to je velká pocta ...
No, ještě se ji nenaučil (smích).
Děkuji ti za příjemné povídání.
Taky děkuji. Tohle byla taková generálka na zítřek (oficiální udělení ceny,
pozn. tazatele). Škoda, že tam nebudu popíjet čajík a tak hezky sedět.
|
![[pak] blog pavla kotrly](../images/button_pak_blog.gif){kind=small}
