|
|
TEXTY č. 36 (ZIMA 2004-05)
Úvodník
René Kočík: Letní dopis na zimní Bystřičku IV
Pablo,
bárka půvabného jména Melinka vyplouvá z přístavu Budoucnost pozdě
odpoledne. Než se její kýl zaboří do Písčitého výběžku, slunko
bude stát nízko nad ostrovem Dawson, kam bouřka přičaruje duhu. Teď už
je to na kapitánovi – a na strojnících! Ocelová deska úžiny je naježená,
jak se v ní prohánějí věčné vichry, nasycené vůní a chutí dvou oceánů.
Té soli v antarktickém dechu! Břehy průlivu jsou posety žebrovím
savců a zámořských korábů. Loď se kolébá, ledové vlny nenasytně olizují
její červený břich. Syčí. Ale je to dobré: křídlatý albatros (Diomedea
exulans) pluje vzduchem za námi. Máchne perutí, zobákem klapne. A to
vždy věští úspěšnou plavbu. Bláznivý spisovatel Peter von Penburg se
doširoka rozkročil na kluzké palubě a zamračeným pohledem sleduje
skrz tlusté okuláry vzdalující se ostrov, který ho nevlídně přijal hubenými
empanádami. Na tučňáčí pláni panáčci večeří ve fraku.
Tak hluboko na jihu, Pablo, až ohřeješ se jen u velkého krbu, čekal
jsem, jaká mě přepadne tíseň. Přece v knihách... tolik příběhů z ďábelské
výspy, nové naděje trosečníků obtěžkaných hříchy Starého světa. Patagonské
náhrobky promlouvají slovansky. Teprve v pohodlí horkého Chaca přišlo
mi, jak silný magnet leží v podbřišku glóbu: toužíš po barevném větru?
Přitáhne si tě! Hledáš velké ticho? Přitáhne si tě! Zklamánať láska tvá?
Přitáhne si tě! Pomřel ti dalmatský vinohrad, jsi sládek, co chce vařit
vyhlášené pivo u paty světa, láká tě harpunovat velrybí hřbet? Přitáhne
si tě!
Pablo! Promýšlím výhodnou investici: když se naučím guaraní, budu si
moci poklábosit s čokoládovými holkami nadnášenými plytkými vodami jezera
Ypacaraí...
Posílám závěj pozdravů.
Tierra del Fuego-Asunción, leden 2005
|
|