TEXTY č. 44 (Léto 2007)

[úvodník][próza][poezie][překlad][comics]
[jen tak][recenze][vzpomínky]

Úvodník

Andrea Chrobáková-Lněničková: Múdrý jak Šalamúnova řiť

Andrea Chrobáková-Lněničková: Múdrý jak Šalamúnova řiť

V dobách, kdy jsem se stala náruživým čtenářem staré české mytologie, mě přes všechny katastrofické historické události i scientistické vize uklidňovalo vědomí, že až bude Čechům a jejich zemi nejhůře, probudí se blaničtí rytíři z hlubokého staletého spánku a zachrání všechno, co jsme nějakým způsobem pokazili, nebo nedokázali (nemohli) zastavit a vyřešit.

Samozřejmě, od té doby jsem ve vývoji poněkud pokročila a trýznivá otázka, co s námi bude, mě začíná mučit stále intenzivněji, v závislosti na poznání, že na mýtu o blanických rytířích nelze založit poklidnou, víceméně bezstarostnou existenci nedbající o osud národa.

Ovšem až do tohoto týdne.

Dostal se mi do rukou výtisk časopisu A2 se článkem Petra Šafaříka s vyzývavým názvem Jiří Čunek, the Killer 2. Kdo je Jiří Čunek vím, kdo je Killer Druhý jsem dosud nevěděla, což ale nebude pro autora článku ničím překvapivé, protože pobývám a obývám intelektuální periferii, tak jsem se s chutí začetla v touze rozšířit si inteligenční potenciál.

Nevěděla jsem, že je to tak zlé.

Šafařík nemilosrdně servíroval jednotlivá fakta o stavu české politiky, morálky a kultury bez příkras a bez ohledu na citlivějšího čtenáře: současnou českou politiku prý drží v šachu satrapa okresního formátu, zvětšuje se provinčnost domácí vrcholné politiky a řada dobrých starostů na výkon funkce poslanců či senátorů prostě nemá potřebný rozhled a intelektuální kapacitu. Dosud jsem také netušila souvislost mezi jednáním nejvyšší státní zástupkyně a mentalitou a etikou společnosti, netuším ji sice dále, ale je mi jasné, že to nějak souvisí s prohnilostí naší politické scény a redakcí A2, která nedala autorovi dostatečný prostor pro detailnější rozbor této informace. Znervóznila mě častá náznakovitost a nedořečenost mnohého v Šafaříkově analýze, jsem si však jistá, že je to pouze z ohleduplnosti ke zbytku společnosti, která ještě není na drsnou pravdu připravená.

Přesto se však od tohoto momentu cítím po dlouhé době opět uklidněná a v bezpečí. Vím, že i když situace nemůže už být horší, existuje skupina intelektuálů (netřeba místně lokalizovat: podmínkou výskytu intelektu u kohokoliv je působení na území města Prahy a na UK), kteří si s nastalou situací poradit dokáží, takže my na periferii regionální, kulturní, intelektové atd. můžeme zase klidně spát. Jako ti blaničtí rytíři, kteří zakročí, až se opravdu nebude vědět kudy kam.