TEXTY č. 22 (LÉTO 2001)

[úvodník][próza][poezie][překlad][dopis][recenze]
[comics][z archivu]

DOPIS

Jakub Chrobák: Dopis přes kopec, z jehož druhé strany se pne Psí víno

JAKUB CHROBÁK: DOPIS PŘES KOPEC, Z JEHOŽ DRUHÉ STRANY SE PNE PSÍ VÍNO

Přátelé,

existujeme vedle sebe už tolik let, ale ještě stále zůstáváme vůči sobě imunní a skutečnost našich dvou časopisů se v každém z nich přechází taktním mlčením.

Připadá mi divné, že za a) mě to napadá až teď, a za b) nikoho nenapadlo navázat vzájemný kontakt.

A přitom je to přes kopec.

Z tejto strany kopca jeví se celá věc takto: Když se koná v plném počtu a na tradičním místě redakční porada, všichni mezi hlty přirozeně nakukujou směrem k Syrákovu. Ať chceme nebo ne, je v azimutu tohoto pohledu i Psí víno. Nechci nic přibarvovat, takže veřejně vyznávám, že se o něm moc (skoro vůbec) nemluví. Ale! Jednotliví jeho přispěvatelé se stávají součástí našich hovorů a nejčastěji v tomto duchu hovořícím jsem já. I proto jsem se rozhodl celou věc vyřešit.

Především je tu otázka geograficko-historického označení: Valašsko. Když hokejoví fanoušci tvrdí, že „Zlín není Valašsko“, mají pravdu jen v užším smyslu toho slova. Proto navrhuju, že se termín může stát hodnotou užívanou oběma časopisy, ovšem rozhodující slovo v případných sporech o něm by zůstalo Textům. Protože ale Psí víno po žádné takové hodnotě neprahne, myslím, že tento bod můžeme uzavřít jako bezpředmětný.

Dále je tu otázka poezie. Zde trvám na tom, že ta valašská, v Textech tištěná, je lepší. Pokud by snad Psí víno cokoliv namítalo, může se tato otázka stát předmětem jednání, přičemž konečné slovo (jak bylo naznačeno výše) je stejně v kompetenci redakce Textů.

I tak je ale výborné, že „mladí autoři“ dostávají příležitost na obou stranách kopce. Přesto si myslím, že by nemělo jakýkoliv smysl vyměňovat si e-mailové adresy, jak se teď tak často děje na setkáních „mladých umělců“; za prvé proto, že si sám nedokážu srovnat svoji korespondenci, za druhé proto, že v Textech už toho mládí tolik není. Ale doufám, že se teď mohu spolehnout na loajalitu zbytku redakce, na večírek Textů přijeďte, dáme vědět kdy.

Však to máte jenom přes kopec.

Myslím, že na první kontakt jsem žvanil dlúho, tak na závěr něco osobního: sedím v skládacím lehátku, civí na mě bílé morče a jsem obrácený zády k Syrákovu. Hledím směrem k Rožnovu. Pěkně se smráká, voní tu dřevo a vůbec je tu ospravedlnitelné nemyslet na žádný literární život. Myslím, že všichni, kteří se na takovém „životě“ (který jako kdyby se ze života vytrácel) podílejí, by měli takovou klatbu podstoupit. Přišli bychom na jiné myšlenky a snad splatili i staré dluhy.

Ostatně: mívajte sa.

Váš Jakub Chrobák

© Texty