|
|
 |
TEXTY č. 22 (LÉTO 2001)
POEZIE
Petr Maděra
Jakub Chrobák
Jan Válek
x x x
Má na hřbetě ruky, jíž se přidržuje,
špinavý rámeček od náplasti.
Fotografie všední bolesti
prosakuje až do oken tramvaje.
Smíchovská žena s nepřítomným výrazem
jako zaprášená tráva u zdi továrny.
Takto se míjíme.
Ani já už nemívám takový strach
o svůj život.
x x x
Dole je město, svléká si přes hlavu kouř.
A já se steskem nechám zarůst cestu.
Hloubkou se mihne křídlo, zbloudilá špona něhy.
x x x
Ostatky světla
jsem našel v koutě lesíka
ustlaného listím.
Polibky v patách chleba.
x x x
Máma tančí v blátě rusalčího jezírka.
Táta si to namířil skrz les
převtělený v chladné dubnové odpoledne.
Poslední bitva na pahorku
a pak už jenom strach, zda dobře dojedou.
Čumíme na hokej. Reflektor z ubytovny
uvrhl do pokladnice loňské bukové a olšové listí.
V sirobné maringotce
na umakartu zmlkají
křiklavé časopisy,
dojímá mě nepoznaný život stárnoucího otce.
Mastné rohy
Podvozek blondýny na hácích,
v duté hale nasvícený za niterného štěkotu psa.
Dvě andělíčkářky vrávorají nad plotem.
Přibíhá mne tmavě očichat
v rachitických keřích u kruhové prodejny aut.
Ukrajinec sám na zastávce,
nakloněná větev.
x x x
Zapřisáhlý klid znamenají až
vztažené ruce muže v jemné košili,
vztažené z poslední večeře.
Babička vyžínající srpem
černobýl měla otevřené dveře
do osvětlené síně.
O hebkého kocoura by nezavadil v poli.
Stráň
Žížaly v pršce, odepnuté řemínky
od hodinek utopenců.
Dva lahvoně po kapsách,
kolty deštivého podvečera.
Hoj
Kdyby se našel na Štědrý večer ve městě blázen,
co vezme sekyru a vyjde do noci,
kdyby došel k namrzle zaparkovanému autu
a v předním skle prasknul jiskru, vysekal díru,
spatřil by věštbu.
V hlubině, jež trvá celou kolonu čekajících,
zračila by se zlatistá cesta,
pohyb a tep srdce.
DINOTICE
Kus vody,
chlad loňské zimy,
petrolej v lampě:
po kouskách slyšet větu,
neslyšnou zpověď listoví
co zetlí na troud okrový.
HLÍDÁNÍ KAMENNÉHO VEJCE
vartu drží hrubo řezaný, kloubnatý panák
rudé korálky má vbity do očnic
hlídka koná se z draplavé štěpkaté skály vzaté ze styku
země s mořem
je usazem na skále: muž
střežené kamenné vejce je bíle a vápencové, odjinud
a stejné: omleté v příboji
celek na letité ztmavlé polici jednou, dvojí a trojí způsobou nazrává
líhnutí nelze čekat, alespoň klasické
jinak bude
bude jinak
na líhnutí lze čekat: alespoň
DĚKUJU PĚKNĚ
spím takový stesk:
věci se nadám
že letím. padám
vstříc řvavým radám
a... plesk...
© Texty
|
|
![[pak] blog pavla kotrly](../images/button_pak_blog.gif){kind=small}
