TEXTY č. 24 (ZIMA 2001-02)

[úvodník][próza][poezie][překlad][rozhovor][dopis]
[recenze][comics]

Úvodník

René Kočík: Co ví básník Petro

RENÉ KOČÍK: CO VÍ BÁSNÍK PETRO

Je, či není dobré v únoru dobývat Karpaty? Jsou v bílé huni, černé řasy smrků trčí do šedého vesmíru, Lužanka, v létě veselá pentle, teď v tání zeleno-hnědá stužice, opojená silou, drtí mostky, skálu vybrušuje a splihlou mrtvolku kdysi tak načepýřeného kohouta do Tisy unáší. A ráztoky pod ledem mlčí, vítr diriguje ledovou kapelu vykotlaných stromů.

Je dobré a rozumné v únoru dobývat Karpaty! Tu se děje život, tu rodí se poezie. Básník Petro v dřevěnici vymazané stoletou hlínou větrá v hostinském pokoji. Přijeli hosté. Graciózní pražští lyžaři? A s nimi svět (?). Zšeřelá nízká místnost se jimi naplnila. Cizími slovy a vůněmi ji prostoupili, dílnu básníkovu, s tuctem nerozštípaných bukových polen pohozených kolem pece. Hovoří, jedí, pijí. A noc patří karpatským démonům – mršce vodce, co je v ní síly za dvaadvacet medvědů, tajemnému vyprávění i zpěvu exotického ptáka:

Madam je smutná. Malý Moulin Rouge...
Špinavé stoly... Zdi porostlé vínem.
A české pivo stejně není punč,
to na vás se dnes konečně napijem...

Je užitečné v lítém měsíci dobývat Karpaty, překonávat sebe. Když v únoru v Karpatech prší, kusy sněhu těžce pleskají na zalykající se stráně. Červotoč ještě hlouběji zavrtá se do trámů staré cerkve. Z komínů kouř a hora jakoby se přikrčila, připravená odkráčet i s domem, co ho pokorně ve své dlani nese celé století. Ani o píď neporostla za tu dobu, hora, milenka i smrt básníkova. A kříže na hrobech básníků jsou z vinné révy. Básník Petro to ví.